5.6. Podkovářská diagnostika - Hodnocení podkovářských snímků RTG, Autor: Ing. Jindřich Vinčálek
Dalším vyšetřením, v řadě případů velmi důležitým pro podkováře, je RTG vyšetření. Kvalitní RTG snímek odhalí na končetině mnoho detailů, které slouží k dalšímu upřesnění diagnózy. Čtení RTG snímků rovněž vyžaduje bohaté rentgenologické zkušenosti nejen u veterinářů ale i u podkovářů specialistů.
Protože žádná vzdělávací organizace pro podkováře dosud nedisponuje rentgenologickým zařízením, je nezbytná vzájemná spolupráce podkovářů s veterináři. Podkováři specialisté se musí naučit vidět na RTG snímcích poškození kostního podkladu končetin a anomálie v jejich postavení. Nejdůležitější projekce pro podkováře jsou ty, ze kterých mohou vyčíst polohu kopytní kosti.
Pro srovnání můžeme uvést, že spodní plocha kopytní kosti je lidské chodidlo a rohové pouzdro kopyta je pro koně to stejné, jako je pro člověka bota. Správnou úpravou rohového pouzdra, které neustále narůstá kolem kopytní kosti jako lidský nehet, může podkovář zabezpečit, že se bude kůň pohybovat jako sportovec v adidaskách. Při špatném odhadu polohy kopytní kosti může jednou úpravou kopyta přivodit naprostou disbalanci končetiny a pohyb koně se stane utrpením, stejně jako například pro člověka v lyžařských botách. Představu o poloze kopytní kosti si musí podkováři budovat již od začátku studia a je důležitá především u nejvyšší kvalifikace podkovář specialista, jehož úkolem je především řešení problémů končetin. Ze zkušeností víme, že většinu problémů koňských končetin je možné vyřešit pomocí vzájemné rovnováhy kopytní kosti a rohového pouzdra.
LM projekce posuzuje tvar, polohu a kvalitu kopytní, střelkové a korunkové kosti.
Obr. č. 1: Dobře LM zobrazená střelková kost u relativně mladého koně, protože na ní nejsou patrné známky reakce na zátěž, pěkné kortikomedulární rozhraní,(rozhraní mezi kostěnnou ploténkou ohýbačové plochy a dřeňovou dutinou) neprotažená facies flexoria (ohýbačová plocha) ani distálním ani proximálním směrem.
Obr. č. 3: Distálně prodloužená subchondrální kostěná ploténka facies flexoria střelkové kosti s mírnou sklerotizací (zahuštěním kostěné tkáně) v distální části střelkové kosti směrem ke střelkokopytnímu kloubu.
Obr. č. 5: Dobře zobrazená střelková kost u poněkud staršího koně než je na obr. č. 1. Zřetelné kortikomedulární rozhraní, mírně zvýrazněná a distálně prodloužená subchondrální kostěnná ploténka facies flexoria v důsledku dlouhodobější zátěže.
Obr. č. 2: Dobře zobrazená střelková kost bez patologických změn.
Obr. č. 4: Proximálně prodloužená linie facies flexoria (ohýbačové plochy). Tento jev může být také způsoben prodloužením laterálního nebo mediálního okraje střelkové kosti v důsledku desmopatie postranního střelkového vazu.
Obr. č. 6.: Osteofyt na proximálním okraji střelkové kosti v místě úponu postranního střelkového vazu, mírné zastření kortikomedulárního rozhraní v důsledku mírně zvýrazněné sklerotizace subchondrální kostěné ploténky facies flexoria – ohybačové plochy.
Obr. č. 7: Distálně prodloužená kostěná ploténka facies flexoria - ohybačové plochy, nelze zcela vyloučit i fragmentaci distálního kraje střelkové kosti.
Obr. č. 8: Těžké změny na střelkové kosti způsobené ostefyty a kostnatěním postranních vazů, radiolucence (projasnění) způsobené propagací synoviálních kanálů na distálním okraji střelkové kosti.
Obr. č. 9.: Střelková kost s narušeným konturami v důsledku velmi pravděpodobného infekčního zánětu po perforaci kopyta cizím předmětem nebo po infekci způsobené intraburzální aplikací medikamentů (kortikoidů).
Obr. 10:Střelková kost staršího koně s negativním palmárním úhlem kopytní kosti poškozená nadměrnou dlouhodobou zátěží a artrotickými změnami.
Posuzujeme kopytní a střelkovou kost, kopytní chrupavky, korunkovou kost, paralelnost kloubních štěrbin
Obr. č. 1: Technicky velmi dobrý snímek střelkové kosti bez patologických změn.
Obr. č. 3: Technicky dobrý snímek střelkové kosti s patologickými změnami. Vyklenutí proximální hrany naznačuje osifikaci úponů kolaterálních vazů, na distálním okraji jsou výrazné synoviální kanály.
Obr. č. 5: Nevýrazný analogový snímek, přefotografovaný z filmu, což způsobuje jeho rozmazanost a obtížnou posouditelnost. Zahrocené konce střelkové kosti mohou znamenat osifikaci úponů kolaterálních vazů.
Obr. č. 7: Snímek nedostatečně připraveného kopyta se zřetelnými změnami na střelkové kosti v podobě zahrocení levého konce střelkové kosti v důsledku úponové desmopatie postranního vazu v důsledku vadného postoje nebo přetížení a současně s cystickou sklerotizací struktury střelkové kosti a mírným zvětšením synoviálních kanálů.
Obr. č. 9: Nekvalitní snímek s nedostatečně zobrazenými konturami střelkové kosti omezuje její posouzení pouze na nepříliš výrazné synovialní kanály.
Obr. č. 2: Mírně podexponovaný rtg snímek, znázorňující střelkovou kost s patologickými změnami, Projasnění na distálním okraji svědčí pro výrazné přetížení kopytního kloubu.
Obr. č. 4: Nepříliš kvalitní snímek neupraveného kopyta, nečistoty v bílé zóně, nečistoty na střelu, střelková kost je překryta střelem a je špatně posouditelná. Z pohledu patologie nemá výrazné změny.
Obr. č. 6: Technicky slabý snímek s výrazným zkostnatěním chrupavek kopytních a závažnými změnami na střelkové kosti spočívajícími ve sklerotizaci její struktury a zobrazení projasnění synoviálních kanálů.
Obr. č. 8: Technicky velmi dobrý snímek střelkové kosti s centrálním projasněním svědčícím pro ztrátu kostní tkáně na kostěnné ploténce facies flexoria a pro srůsty se šlachou hlubokého ohýbače prstu.
Obr. č. 10: Tripartitní střelková kosti - kost, která již při narození hříběte měla tři osifikační centra a v důsledku toho došlo k její přestavbě spočívající ve sklerotizaci, vzniku radiolucentních (odvápnění) změn.
obr. 11: Technicky velmi špatný, neposuzovatelný snímek střelkové kosti, nezřetelné ohraničení, pohybová neostrost nedostatečná příprava kopyta na snímkování - výrazné postranní střelové rýhy výrazné ohraničení střelu a střední střelové rýhy.